Cvičení na balančních pomůckách nabírá na oblíbenosti a sortiment balančních pomůcek je velice rozsáhlý. Jak se v něm neztratit? Jakou balanční pomůcku vybrat na úplný začátek balanční práce tak, aby měl pohybový aparát podmínky pro svůj rozvoj a nezahltili jsme jej natolik, že kompenzace a svalové dysbalance spíše posílíme, než abychom je odstraňovali?
Když dva dělají totéž, není to totéž
Já osobně dělím cvičení na balančních pomůckách do tří skupin. První způsob cvičení je ten, kdy se zaměřuji na systematickou práci na balančních pomůckách, která pečuje a nastoluje rovnováhu mezi svaly středu těla (jinými slovy: core, svalový korzet, vnitřní stabilizační systém...), což je základ preventivní péče o pohybový aparát zdravých psů, upravuje držení těla, kompenzuje jednostrannost a dynamiku zátěže psích sportovců nebo plemen psů s problematickou stavbou těla.
Druhá možnost, jak balanční pomůcky používat míří především na uvědomění si vlastního těla. Při samotném seznámení s balančními pomůckami, než se pustíme do konkrétních tréninkových sestav, ráda využívám například targetová cvičení:. přední, všechny čtyři tlapky, zadní tlapky na velkou čočku. Obdobně se dají využít malé čočky, kopule (my jim říkáme prsa), podložky, atd.
Třetí způsob je ten, který já považuji za potenciálně nebezpečný. Cvičení složitých triků švihem v balanci, otočky a pánáčkování na míčích, balancování v postojové vadě, či nefyziologicky nastavené páteři, jednostranně vedený trénink...To vše může při pravidelném opakování vytvořit nebo dokonce podpořit problémové místo u vašeho psa a cvičení pak spíše škodí, než aby pomáhalo. Youtube je takových videí bohužel plný a nejčastěji si jej za vzor vezmou lidé, jejichž pes není na podobné kousky vůbec připraven. Proto bych se přimlouvala za vědomou práci a držela se rčení “v jednoduchosti je krása”.
Kdo je vlastně pes začátečník?
Každého jako první napadnou štěňátka, u kterých práci se svaly středu těla zahajuji kolem 12. týdne věku. Další přirozenou skupinu začátečníků tvoří psi, kteří nikdy necvičili na žádné balanční pomůcce. V čem jsem ale trošku přísná je právě to blbnutí na míči. Udělat otočku na míči se může zdát jako složité, ale většina pejsků to zvládne celkem snadno a rychle. Dle mého názoru to z nich ale nedělá pokročilé dogfitnessáky, dokud si nezkusí sestavy na svaly středu těla. Takové cvičení se proti dynamickému otočkování a panáčkování může zdát jako pěkná nuda, ale každý kdo někdy sám zkusil plank (prkno), tak ví, kde je pravda :-)
Na pomyslný start psa vrací i úraz a s ním spojený klidový režim, operace (i preventivní kastrace) a pauza od cvičení trvající déle než 6 týdnů.
První balanční pomůcka
Jako první balanční pomůcku doporučuji ve většině případů míč, konkrétně míč ve tvaru buráku. Tento tvar míče při správném zvolení velikosti psovi umožní přirozený postoj a správné nastavení hrudních i pánevních končetin. Díky tomu mohou být vůči sobě svaly pánevního dna a bránice nastaveny optimálně, což pomáhá při samotném cvičení aktivovat břišní svaly a nitrobřišní tlak následně optimalizuje funkci drobných svalů kolem páteře (mm. multifidi). Za roky praxe se mi nejvíce osvědčily dva míče - Physio Roll od firmy Gymnic a Peanut Trax od FitPAWS.
Klasický kulatý míč není vhodný z toho důvodu, že drtivou většinu psů vede do postoje s předními i zadními nohami více pod tělem, než je jejich běžné držení těla. Psí páteř se tedy ohýbá do předklonu, protahují se hýžďové svaly a prsní svaly, v usilovné práci jsou naopak quadriceps a triceps. Takový míč psovi neumožňuje provedení záklonové protipozice.
Míče ve tvaru vejce sice mohou umožnit správné nastavení páteře a končetin ve velkých kloubech, ale míč se svažuje příliš prudce, takže přední tlapky míří z kopce a zadní tlapky do kopce. Zápěstní a hlezenní kloub tedy není v neutrální pozici, což ovlivní rovnováhu mezi ohybači a natahovači prstů.
Další výhodou mých oblíbených buráků je, že jeden kus balanční pomůcky ošetřuje těžiště a rozložení váhy mezi pravou a levou polovinou těla. Většina psích sportů obsahuje jednostrannou zátěž, velké procento psů jsou praváci nebo leváci, což se promítá do těla psa. Akce ze strany psa spustí okamžitou reakci ze strany buráku a naopak. To psovi znemožňuje preferovat svou dominantní pravou nebo levou stranu těla. Na dvou kusech balančních pomůcek (například na dvou čočkách) nebo při stoji dvěma nohami na čočce a dvěma na zemi, pes snadno pokračuje v navyklém stereotypu. Více nafouklá čočka navíc vytváří rotační pohyb, který je již velmi komplexní a pro začátečníky není nejvhodnější. S prvkem rotace pozvolna pracuji až u pokročilejších psů.
Jak vybrat správnou velikost buráku?
Správně zvolená velikost buráku tak, aby psovi umožnil zaujmout přirozený postoj, je základ. Důležité pro měření je psa nastavit do (pro většinu plemen) výstavního postoje. Přední tlapky jsou v zákrytu stejně jako zadní. Vřetenní a loketní kost předních nohou je kolmo k zemi stejně jako nártní kůstky na zadních tlapkách. Změřte vzdálenost od drápků prstů přední tlapky po hlavní polštářek na zadní tlapce. Poté změřte vzdálenost mezi předními tlapky od vnější hrany pravé tlapky po vnější hranu levé tlapky (od malíčku k malíčku). Výsledné hodnoty pak porovnejte s tabulkou u daného míče. Raději dvakrát měřte a jednou objednávávejte :-) Může se stát, že naměřené hodnoty šířky povedou k výběru menšího míče a hodnoty délky k výběru většího buráku nebo naopak. V takovém případě upřednostněte větší míč. Pokud máte v domácnosti více pejsků, je možné objednat burák podle největšího člena smečky. Malý pes může bez problému cvičit i na největším míči. Sice pro něj cvičení bude méně obtížné, než kdyby cvičil na míči na svou míru, ale i velký míč mu umožní cvičit ve správném držení těla. Velký pes naopak nemůže správně cvičit na menším míči.
Dogfitness není jen burák!
Pokud chcete u svého psa zlepšit uvědomění si vlastního těla a cíleně pracovat s jeho nožkami, určitě můžu doporučit začít cvičit s pevnými targety. K podávání jednotlivých tlapek (jak předních, tak zadních), vám klidně poslouží dlaň či malá destička. Bedýnky různých velikostí zase využijete na práci s tlapkami v páru. Na větší bedýnku či desku už může pes naskládat klidně všechny čtyři své tlapky. Všechny tyto přípravné cviky pak během cvičení s balančními pomůckami určitě využijete.
Úžasným pomocníkem, který vám nabídne šikmé plochy, různé výšky a s nimi i zátěže je stůl Klimb, který zároveň poslouží i jako držák na míč. Z obyčejného targetu vykouzlíte senzoricky zajímavý povrch pomocí podložky SensiMat. A když si troufnete na obohacení tréninku o balanční cviky, určitě oceníte prsa (nebo prsíčka) k práci s jednotlivými tlapkami. V případě párování tlapek se zase budou hodit čočky, které navíc dle míry nafouknutí umí pejskovi práci pěkně stížit (určitě doporučuji začít na úplně vyfouknuté čočce). Pokud má váš pes postojovou vadu (kravský postoj, otevřený postoj předních nohou) jsou báječné FitPaws Mini Bones nebo Flexiness Twindisc, které vám tuto vadu pomohou potlačit.
Pro nás v Dogfitness.cz je vždy bezpečnost a zdraví psa na prvním místě. Proto pracujeme nejprve na míčích, kde se v rámci základního programu pes učí nastavit správné držení těla a v něm zapojit svůj svalový korzet (a hlavně ho posílit!). Poté pevný střed zapojíme do co nejpestřejší palety pohybů od těch tréninkových až po ty běžné, známé z procházek i sportovního života. Pokud je pes v procesu učení základního programu a ještě jej nemá plně zvládnutý, pracujeme na mírně až středně nafouklých čočkách, kopulích, kostičkách, či TwinDiscích. Výdrž v pozici umožňujeme jen v rámci několika vteřin. Když je střed těla připraven…
...sakra, zase jsem se neovládla a rozjela se. Pokud vás opravdu zajímá, jak přesně cvičím na balančních pomůckách se psy já, ráda vás uvidím na některém z mých seminářů. Tam vám zodpovím veškeré možné dotazy a pomůžu vám nejen s vaším psem začít cvičit, ale v navazujících seminářích z něj společně uděláme hotového psího jogína :-)
– článek vypracovala MVDr. Veronika Gesierichová, Dogfitness.cz
